19.st.

19.st., podmíněný potřebou rev. prole-tariátu poznat zákony světového vývoje, znamenal vytvoření kvalitativně nového typu svět. názoru, jenž se formoval v ostrém boji s různými formami burž. ideologií, opíraje se zároveň o nejpokrokovější výsledky filoz. a spol. myšlení z konce 18. a počátku 19.st. i objevy přír. věd (něm. klas. filozofie, angl. polit, ekonomie, kriticko-utopický socialismus). Rev. převrat ve filozofii uskutečněný Marxem a Engelsem spočívá v organickém spojení mater, a dialektiky, v rozšíření mater, na oblast společnosti a její dějiny a odhalení úlohy spol. praxe ve vývoji člověka a poznání. Vytvoření hist. mater, bylo jednou z největších vymožeností lidského myšlení. Zásadní odlišnost marx. filozofie od všech předchozích spočívá v tom, že je teorií přetváření světa, že její ideje pronikají do lid. mas a že sama filozofie se rozvíjí na podkladě boje za socialismus a komunismus. Lenin rozpracoval na základě dialektického materialismu teorii sociál, revoluce, učeni o diktatuře proletariátu, o řev. straně a výstavbě socialismu; zároveň podal i analýzu výsledků přír. věd v novém období, rozvinul teorii odrazu, zpracoval dial. mater, teorii poznání, formuloval a rozvíjel princip jednoty logiky, dialektiky a teorie poznáni, rozvije! myšlenku úlohy spol. praxe v procesu poznáni; leninská etapa ve vývoji marx. filozofie se utvářela v ostrém boji s burž. ideologií, reformismem a revi-zionismem. Z řešení zákl. otázky každé filozofie, tedy i d. m., vyplývá, že mater. podstata je jediná a absolutní, že ve světě není jiných, např. duchovních substancí, což vylučuje jakýkoliv idealismus i náboženství. Zákonitý vývoj hmoty k vyšším formám organického pohybu, společnosti a myšlení nemá své příčiny mimo hmotu, nýbrž v jejich vývojových zákonitostech, jejichž teorií je dialektika (zákon jednoty a boje protikladů, přeměna kvantitativních změn v kvalitativní, zákon negace negace). D. m. byl potvrzen i vývojem přír. věd 20.st., novými fyzikálními teoriemi o struktuře hmoty, souvislostmi prostoru a času atp. D. m. je syntetickou monistickou filozofií, spojující učeni o bytí s učením o poznání, výklad světa s metodologií jeho zkoumání a rev. přeměny, svět. názor s novým pojetím logiky (dial. logika). Jako filozofie marx.-len. je d. m. spolu s hist. mat. nejobecnějším teor. základem programu, strategie a taktiky činnosti kom. stran, dialektika [řec.], filoz. učení o nejobecnějších zákonitostech pohybu a vývoje mater, i duchovního světa, za jejichž vnitřní zdroj se uznává jednota a boj protikladů. D. je protikladná metafyzice ve smyslu antidialektického způsobu myšlení. Pův. d. znamenala uměni vést rozhovor, zejm. spor. Prvky Živelné d. obsahovala filoz. starověkého Východu (např. taoismus), starého Řecka (např. milétská škola, Hérakleitos, zčásti Aristoteles); renes.